Náš proud se co do počtu poutníků řadil mezi „popelky“. Nemaje žádného hudebníka, cvičili jsme se v pokoře a skromnosti. To se nám povedlo dotáhnout do takové dokonalosti, že jsme si celý týden vystačili s jednou písní. Zpívali jsme jí ráno, v poledne, večer a ještě mnohokrát mezi tím. Co našemu zpěvu chybělo na dokonalosti, to nám nahradilo nadšení a radost. Díky usilovnému tréninku jsme v cíli poutě zažily opravdový zázrak. Je to neuvěřitelné, ale při prezentaci jsme ve Slavkovicích rozezpívali a roztančili všechny poutníky a hosty.
Boží Láska je tak veliká, že kde je dáno málo, tam je hodně přidáno a poslední snadno mohou být první. Amen.