Modli se a služ. Poslední týden před poutí se těším, že to ani nejde vypovědět a začíná mi docházet, že já vlastně letos nepůjdu, protože jsem přislíbila řídit doprovodné vozidlo. Ach, tolik jsem se těšila na lidi, co budou putovat, na přednášky s reakcemi a na ticho. O to teď přijdu. „Sobče!“ Vždyť vím, že Pán mě miluje a tak se zklidňuji.
Už je to tady. Na víkend se nabídl řídit Martin, ale pak musí do práce. Maruška se nabízí, že také něco odjede. V neděli po obědě přebírám auto a dochází mi, že legrace to nebude.
Tak, „Pane teď je to na Tobě.“ A hned mi napadá část písně: „Modli se a služ, do konce vytrvej.“
Maruška mě střídala min. jednou denně. „Děkuji, Pane za Marušku. Zabloudila s autem a můžu jít dvě etapy za sebou. Také Marušku napadlo, že Milan z Jam je hodný a když bude mít čas, pomůže. Děkuji, zase to vyšlo. V pátek po obědě Milan přebírá auto do Slavkovic, a my můžeme jít všichni spolu do kostela Božího milosrdenství.
A tak zase vidím, že když se Pánu odevzdáme, on nám vždy pomáhá, je milosrdný.
Marta