7. den: Královná apoštolů
P. Tomasz Kazański SAC (na zakladě textu P. Czesława Parzyszka SAC)
V litanii loretánské nacházíme mnoho krásných jmen Panny Marie. Mezi nimi je: Královna apoštolů. Tento titul byl zvláště blízký srdci sv. Vincence Pallottiho, protože v Marii viděl prvního laického apoštola – apoštola bez svěcení – a apoštolát laiků byl a je hlavní myšlenkou díla sv. Vincence. Proto sv. Vincenc svěřil Panně Marii, Královně apoštolů, všechna díla Katolického (tedy všeobecného) apoštolátu. Panna Maria s tímto titulem Královny apoštolů je také patronkou Papežského institutu pro vnější misie, který založil biskup Angelo Ramazzotti. Také Zbožná společnost svatého apoštola Pavla a další společenství založená služebníkem Božím Jakubem Alberionee uctívají Královnou apoštolů.
Proč církev uctívá Pannu Marii jako Královnu apoštolů?
Zaprvé proto, že z vůle Boha se stala matkou Spasitele – prvního i největšího Apoštola – Ježíše Krista. Být matkou apoštola, krmit ho, vychovávat, učit lásce k Bohu a k lidem – to znamená nepřímo skrze něj uskutečňovat apoštolát, zachraňovat a vést lidi k Bohu. Říká se matka lékaře, kněze, misionáře – dílo syna je jakýmsi způsobem i dílem matky. Proto tento titul Králova apoštolů.
Dále: účast Marie v tajemství vykoupení. Maria šla v pouti víry za Ježíšem. Byla přítomna během jeho učení a posluhovala mu jako matka. Známe dobře Galilejskou Kánu, kde Maria jakoby dává Ježíše do pohybu. Ona nejen upozorňuje Ježíše na nedostatek vína na hostině, ale i služebníkům na svatbě říká: udělejte všechno, cokoliv vám řekne. A Ježíš dělá první znamení, po kterém v něj jeho učedníci uvěřili. Ona ho potkala na křížové cestě, slyšela kladivo dopadající na hřeby, které trhaly tělo jejího syna. Ona viděla, jak Kristus visel na kříži v smrtelném utrpení a osamocení. Slyšela výsměch kolemstojících a slova, kterými tupili jejího syna. Ona byla svědkem smrti Krista na kříži pro spásu světa. Matce Spasitele, která tolik vytrpěla, určitě právem patří titul Královna apoštolů.
Konečně Maria byla přítomna ve večeřadle, kde se shromáždili apoštolové, kteří čekali na seslání Ducha Svatého. Maria setrvávala spolu s nimi na modlitbě. Scéna večeřadla nejvíce hovoří pro to, abychom Marii dali titul Královna apoštolů. Většina apoštolských hnutí má i svůj mariánský rys. Marii vzývají jako svoji patronku a průvodkyni. Zmíněno už bylo dílo sv. Vincence Pallottiho - Unie Katolického apoštolátu, dále např. Opus Dei, Focolare a Schönstattské hnutí, u nějž je podstatou spirituality úmluva lásky s Pannou Marií. Podívejme se na působení Maxmiliána Kolbeho a jeho Rytířstva Neposkvrněné, na zvolání Totus tuus – Celý tvůj – sv. Jana Pavla II. nebo úctu k Panně Marii svatých Alfonse Liguoriho, Jana Boska, Ludvíka Grignion de Montfort.
Jaké jsou základní apoštolské prvky Panny Marie, Královny apoštolů?
Především připravenost pro dílo spásy. V okamžiku zvěstování, kdy se dozvěděla o Boží vůli, odpověděla pokorně: Fiat – Ať se mi stane podle Tvého slova. Tuto připravenost nikdy nezruší. Byla věrná až do konce, až do kříže, i po zmrtvýchvstání. Je Matkou všech věřících i hledajících – je matkou všech.
Přítomnost, to je další prvek její apoštolské služby. Maria je přítomna v životě Ježíše. Šla s ním na pouti víry. Je přítomna ve všech etapách Jeho života. Je přítomna v životě apoštolů – ve večeřadle. Je přítomna v dějinách církve. Je přítomna v dějinách každého z nás. Je to přítomnost projevující se různými způsoby: modlitbou, tichem, přímluvou, podporou apod.
Dokázala působit v různých důležitých okamžicích dějin spásy. Velmi významné je její působení v Káně Galilejské – diskrétní, ale účinné. Důležitá je také její úloha ve večeřadle. Působí v životě apoštolů, působí i v životě každého z nás. Stačí jen vzpomenout na místa zvlášť jí zasvěcená - mariánská poutní místa. Kolik se tam koná zázraků na přímluvu Panny Marie! Ona tam prosí, varuje, učí a také pláče – jako matka.
Dále je v jejím životě viditelný apoštolát utrpení, modlitby a věrnosti až do konce – navždy. A Tvojí duší pronikne meč – toto Simeonovo proroctví se naplnilo až do konce. Mluví se o sedmi bolestech Panny Marie. Zde je můžeme připomenout:
1. Proroctví Simeona v chrámu
2. Útěk do Egypta
3. Ztráta dvanáctiletého Ježíše v chrámu
4. Setkání s Ježíšem na křížové cestě
5. Ježíšovo ukřižování a smrt
6. Ježíšovo snímání z kříže
7. Pohřeb Ježíše
Ona opravdu věděla, co je to utrpení. Přijala tyto bolesti, protože milovala a věděla, že spása přichází skrze kříž. Byla tichá, plná modlitby a mlčení. Má vždy starost o naše spasení. Maria příkladem svého života ukazuje, že v apoštolátu není tak důležitý ten nebo jiný úkol, ale odevzdání se Bohu a Jeho království.
Mariánští apoštolové Krista.
Na prahu třetího tisíciletí potřebuje církev i svět apoštoly silné duchem, jejichž spiritualita bude založena na apoštolském postoji Marie. Potřebujeme apoštoly, kteří zanesou Krista tam, kde Ho neznají, apoštoly, kteří budou svým životem svědčit o Jeho lásce. Víme, že dnešní svět ztrácí Boha. Vidíme šířící se desakralizaci (odposvátnění) života. Mnozí nechápou potřebu morálních norem. Chybí život s Bohem, chybí vnímání živé přítomnosti Boha v rodině, ve vlasti, ve světě.
Na druhou stranu svět touží po smyslu, potřebuje Boha i Jeho lásku. Protože všichni jsme jeho děti a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Bohu. Je možné žít bez pohodlí, bez zvláštního zajištění, ale není možné žít bez Boha, protože pak je všechno bez duše, bez srdce a bez smyslu.
Proto sv. Jan Pavel II. poukazuje na to, abychom znovu začínali od Krista, abychom kontemplovali Jeho milosrdnou tvář, abychom se stávali svatými. Je možné se zeptat, kdo nám dnes může dát Boha. Duchovní osoby – ano. Osoby zasvěceného života – také. Je ale potřeba, aby každý pokřtěný, laik, člověk žijící ve světě, nesl Boha dnešnímu světu. Každý by měl být apoštolem podle Mariina vzoru.
Každý by měl být připravený k vydávání svědectví o Bohu. Každý může být přítomný – jako Maria – v životě a v působení církve. Každý může obětovat svoji modlitbu a utrpení za spásu bratří. Každý může skrze věrnost Bohu, kříži a evangeliu dávat svědectví o tom, že člověk potřebuje Boha.
Mnoho se koná skrze různá hnutí a společenství. Kolik lidí se vrátilo do církve skrze lásku, kterou našli v křesťanském společenství. Kolik lidí posílilo nebo získalo zpět svou víru skrze svědectví svých přátel, blízkých, sousedů. Kolik lidí ale nadále nezná Boží milosrdenství jen z toho důvodu, že se nenašly osoby, které by ochotně odpověděly na Boží pozvání stát se apoštolem. Kéž Panna Maria, Královna apoštolů, vyprošuje nám odvahu a všechny dary Ducha Svatého k tomu, abychom slovem a životem svědčili o tom, že se „přiblížilo Boží království“ - že Bůh je blízko každému člověku a má zájem o jeho záchranu.
Na závěr se ještě podívejme na texty preface o Panně Marii, Královně apoštolů. Nacházíme v ní slova: (…) vzpomínáme na Pannu Marii, nesoucí zprávu o Kristu ještě dřív, než ho apoštolové poznali. Neboť ona vedena Duchem Svatým spěchala zprostředkovat první setkání Krista s Janem: Janovo posvěcení a příčinu radosti. Podobně Petr a ostatní apoštolové v síle téhož Ducha nesli neohroženě všem národům zvěst evangelia: pramen spásy a života.
A také nyní blahoslavená Panna strhuje svým příkladem hlasatele evangelia a láskou je povzbuzuje a pomáhá jim svou stálou přímluvou, aby po celém světě hlásali Krista Spasitele (…)
Tato preface velebí Boží plán šíření spásy. Blahoslavená Panna, „vedena Duchem Svatým“, spěchala do Alžbětina domu s poselstvím spásy a „Petr a ostatní apoštolové“ posíleni sesláním Ducha Svatého vyšli neohroženě z večeřadla hlásat Kristovo evangelium všem národům.
Také v mešních modlitbách mše sv. o Královně apoštolů se zdůrazňuje velký význam misijní činnosti. Shromáždění věřících se modlí k Bohu a prosí ho, aby jim pomohl vydávat o něm svědectví „slovem a příkladem“ (vstupní modlitba), aby rostl „počet těch, kdo uvěřili“ (modlitba nad dary), a aby lidé „dělali pokroky na cestě ke spáse“.
Lex orandi – lex credendi: jak se církev modlí, tak i věří. Díky těmto mešním textům poznáváme víru církve, která vzdává úctu Panně Marii – Královně apoštolů, a na její přímluvu prosí o dary Ducha Svatého pro věřící, aby se stávali apoštoly ve světě, ve kterém žijí.