5. Den: Královna růžence (zjevení ve Fatimě)
P. Paweł Pruszyński SAC
zdroj: http://www.cm-fatima.cz/
1. část: Zjevení Panny Marie ve Fatimě
Zjevení v portugalské Fatimě začalo v roce 1916 trojím zjevením anděla desetileté Lucii Santosové, devítiletému Františkovi a sedmileté Jacintě Martovým. Po této duchovní přípravě docházelo každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 ke zjevením Panny Marie. Tento cyklus 6 zjevení byl ukončen slunečním zázrakem. I když dětem zpočátku nikdo nevěřil a zažily krušné chvíle a výslechy, díky ochraně Panny Marie byly všechny komplikace a pomluvy překonány a tato mariánská zjevení byla po důkladném teologickém šetření uznána církví jako pravá dne 13. 10. 1930.
Zjevení ve Fatimě začala v době, kdy v Portugalsku vládl mimořádně silný protináboženský duch a křesťanství bylo velmi pronásledováno. Fatimské události během roku po ukončení zjevení změnily tuto negativní nábožensko-politickou situaci.
Již při prvním setkání anděl děti povzbuzoval k úctě k Bohu a v této souvislosti je naučil modlitbu: „Můj Bože, věřím v Tebe, klaním se Ti, doufám v Tebe a miluji Tě. Prosím za odpuštění pro ty, kdo v Tebe nevěří, Tobě se neklanějí, v Tebe nedoufají a Tebe nemilují.“
Při druhém setkání je velmi povzbuzoval k modlitbě a obětem. Řekl jim, že ze všeho mohou učinit oběti a nabídnout je Pánu.
Při třetím setkání je povzbuzoval k eucharistické úctě a naučil je následující modlitbu: „Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, hluboce se Ti klaním a obětuji Ti drahocenné Tělo a Krev, Duši a Božství Pána Ježíše Krista, přítomného ve všech svatostáncích světa, na usmíření za urážky, rouhání a lhostejnosti, kterými je urážen. A pro nekonečné zásluhy jeho Nejsvětějšího Srdce a Neposkvrněného Srdce Mariina Tě prosím za obrácení ubohých hříšníků.“
1. zjevení – 13. 5. 1917
13. května 1917 si Lucie, František a Jacinta hráli nahoře na svahu Cova da Iria. Zatímco se jim pásly ovce, postavili si zídku kolem křoví. Náhle uviděli něco jako blesk. V domnění, že se blíží bouřka, začali sestupovat, aby hnali ovce k silnici. Asi v polovině svahu uviděli nový blesk a po pár krocích uviděli před sebou nad dubem paní, oděnou v bílém šatě, zářící více než slunce. Vycházelo z ní jasné intenzivní světlo. Všichni tři se ocitli uvnitř světla, které paní obklopovalo a z ní se rozlévalo. Ze vzdálenosti asi půldruhého metru k nim promluvila: Nebojte se! Neublížím vám. Na otázky odkud je a co si přeje, odpověděla: „Přicházím z nebe. Přišla jsem vás požádat, abyste sem přicházeli po šest příštích měsíců 13. dne vždy ve stejnou hodinu. Pak vám řeknu, kdo jsem a co chci...“ Děti se ptaly, zda přijdou do nebe a na dvě děvčata, která před nedávnem zemřela. Když jim Paní s laskavostí dotazy zodpověděla, zeptala se: „Chcete se obětovat Bohu a snášet všechna utrpení, která na vás sešle, jako zadostiučinění za hříchy, jimiž je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků?“ Při posledních slovech otevřela ruce a děti zalilo silné světlo, odraz paprsků, které z jejích rukou vycházely. To světlo proniklo dětem do hrudi a do hlubin duše, takže se viděly v Bohu, který byl tím světlem, jasněji než v zrcadle. Padly na kolena a v duchu opakovaly andělem naučenou modlitbu. Paní pak ještě řekla: „Modlete se každý den růženec, abyste tak vyprosili světu mír a konec války.“ Pak se začala zvedat a vznášet k východu a její světlo jakoby před ní otevíralo cestu do nebeské klenby. Děti si nejprve slíbily, že budou mlčet, ale neudržely tajemství. Jacinta o tom první doma řekla, takže se to rozšířilo. Rodiče šli samozřejmě na faru a místní farář zaujal opatrný postoj, varoval, že může jít i o mámení zlého ducha.
2. zjevení – 13. 6. 1917
13. června po modlitbě děti opět spatřily paprsek blížícího se světla a nad dubem se Paní zjevila podruhé. Na Luciinu otázku, co si přeje, odpověděla: „Přála bych si, abyste se denně modlili růženec a učili se číst. Později vám řeknu, co chci.“ Dále Lucie přednesla své prosby vč. vzetí do nebe. Paní řekla, že si Jacintu a Františka brzy vezme. V odpovědi se mimo jiné dozvěděla, že Ježíš: Chce zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému Srdci a ona mu má přitom pomoci. Lucie projevila smutek, že zůstane na zemi sama. Paní dodala: „Neztrácej odvahu! Nikdy tě neopustím, mé Neposkvrněné Srdce bude tvým útočištěm a cestou, která tě povede k Bohu.“ Opět je zalila záře a před pravou dlaní Panny Marie bylo Srdce ovinuté trním, které se je zdálo probodávat. Všichni pochopili, že je to Neposkvrněné Srdce Mariino, zraňované lidskými hříchy, a že si přeje odčinění těch vin. To bylo na závěr zjevení a děti to uchovávali jako 1. tajemství, i když jim v té věci mlčení nebylo přikázáno.
3. zjevení – 13. 7. 1917
13. července na Cova da Iria se děti již modlily se zástupem. Paní přišla a zopakovala své prosby. Lucie mimo další prosby požádala o zázrak a Paní ho přislíbila v říjnu. Panna Maria řekla, že je třeba se modlit růženec, a pak pokračovala: Obětujte se za hříšníky a říkejte často, zvláště když přinášíte nějakou oběť: Ježíší, dělám to z lásky k tobě, za obrácení hříšníků a na odčinění hříchů proti Mariinu Neposkvrněnému Srdci.“ Při posledních slovech otevřela Paní ruce a zdálo se, že záře proniká zemí, a všichni tři viděli jakoby ohnivé moře, v němž byli ďáblové a duše, podobné průhledným, černým a bronzově zbarveným žhavým uhlíkům.
Duše měly lidskou podobu, vznášely se v tom žáru, zmítaly se mezi plameny, které z nich šlehaly, a vycházely mraky kouře, padaly na všechny strany jako jiskry při obrovských požárech, bez tíhy a rovnováhy za bolestného a zoufalého volání a naříkání, které vzbuzovalo děs a rozechvívalo hrůzou. Když vizionáři vzhlédli k Paní, řekla jim: „Viděli jste peklo, kam se dostávají duše ubohých hříšníků. Aby je zachránil, chce Bůh ve světě zavést úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestliže lidé udělají, co vám řeknu, mnoho duší se zachrání a bude mír. Válka spěje ke konci. Nepřestanou-li však urážet Boha, vypukne za pontifikátu Pia XI. nová, krutější válka. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že to je velké znamení, kterým Bůh dává najevo, že potrestá svět za jeho zločiny válkou, hladem, pronásledováním církve a Svatého otce. Aby se tomu zabránilo, příjdu požádat o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému Srdci a o smírné svaté přijímání o prvních sobotách v měsící...“ Panna Maria uvedla předpovědi o Rusku, o pronásledování církve, o utrpení Svatého otce i to, že některé národy zmizí z povrchu Země. Oznámení o utrpení bylo podmíněné jako v případě 2. světové války. Mnoho se naplnilo, pekelné nebezpečí ale stále hrozí. O tajemstvích sdělených v tento den měly děti prozatím mlčet. A Paní dodala: Když se budete modlit růženec, opakujte po každém desátku: Ó můž Ježíší, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které Tvého milosrdenství nejvíce potřebují. Pak zjevení skončilo jako obvykle.
4. zjevení – 19. 8. 1917
13. srpna byly děti vězněny na faře, a tak ke zjevení došlo později ve Valinhos. Byly vyzvané, aby 13. 9. přišly na Cova da Iria a denně se modlily růženec. Na dotaz, co s penězi, které tam lidé nechávají, dostaly odpověď, aby se nechala udělat dvoje nosítka pro slavnost růžencové Panny Marie a zbytek sloužil na stavbu kaple, a loučila se slovy: Modlete se, hodně se modlete a přinášejte oběti za hříšníky, neboť mnoho duší přichází do pekla, protože se za ně nikdo neobětuje a nemodlí.“
5. zjevení – 13. 9. 1917
13. září se Lucie, František a Jacinta museli protlačit zástupem, z něhož na ně lidé volali prosby. U dubu se s nimi začali modlit růženec. Paní přišla, opět poprosila o modlitbu růžence. Pochválila děti za jejich oběti a stanovila hranice pro jejich askezi s provazem (děti spali s utaženým provazem kolem těla). Na různé prosby odpověděla, že některé splní, některé ne. Pak se začala vznášet.
6. zjevení – 13. 10. 1917
13. října pršelo, na Cova da Iria vybídla Lucie lidi, aby zavřeli deštníky a modlili se růženec. Pak přišla „Naše milá Paní“ a řekla Lucii: „Chci ti řící, aby zde postavili k mé úctě kapli. Jsem Panna Maria, Královna svatého růžence. Dále se denně modlete růženec. Válka spěje ke konci, vojáci se brzy vrátí domů.“ Následovala Luciina prosba za nemocné a hříšníky. K jejím žádostem Panna Maria řekla:“Některé ano, jiné ne. Musí se polepšit a prosit za odpuštění svých hříchů. Ať už víc neurážejí Boha, našeho Pána, byl již tolik urážen.“ Pak rozevřela ruce a nechala je ozářit paprsky slunce. Zatímco se vznášela, zazářilo její světlo proti slunci. Poté co Paní zmizela v nekonečné dáli oblohy, spatřily vedle slunce sv. Josefa s Ježíškem a Naší milou Paní v bílém šatě s modrým pláštěm. Sv. Josef žehnal svět a rukou dělal kříž. Potom uviděly Pana Ježíše a Pannu Marií Bolestnou. Pán Ježíš žehnal světu stejným způsobem jako sv. Josef. A nakonec uviděly Paní jako P. M. Karmelskou.
V té době nastal sluneční zázrak. Ustal déšť, roztrhly se mraky a ukázal se sluneční kotouč v podobě stříbrného měsíce, který začal vířivě kroužit jako ohnivé kolo metajíce všemi směry pruhy světel v barvách žluté, zelené, červené, modré, fialové, které ozařovaly oblaka, stromy, skály i lidi. Pak se na několik vteřin zastavilo a nejhýřivější světelné kolo se znovu roztočilo. Pak se znovu zastavilo a roztočilo ještě v rozmanitějším oslnivém víření. Pak všichni zažili pocit, jako by se odpoutalo od oblohy a padalo na ně. Lidé padali na kolena do bláta a vzbuzovali lítost nad svými hříchy. Tyto výjevy, trvající asi 10 minut, vidělo na 70 000 lidí nejen nad místem, ale i ve vzdálenosti více kilometrů. Po skončení slunečního úkazu měli lidé šaty dokonale suché, jako by vůbec nepršelo.
Fatimská Panna Maria vyzývá k obrácení, pokání, modlitbám za hříšníky. Chce jedině to, co její Syn. Jedná se o lásku, které on učí v evangeliu. Ve své lásce k nám a za naši spásu šel do krajnosti. Stále jde o záchranu duší, to se neobejde bez lásky a ta je naší spásou, neboť Bůh je Láska a žít v lásce znamená žít v Bohu.
2. část: MOC SVATÉHO RŮŽENCE
P. Mariusz Leszko SAC
Nalézt opravdové štěstí, to je především najít ve svém životě Boha, a to znamená mít pro Něho čas, udělat pro Něho ve svém srdci místo, naslouchat Mu a poslouchat Ho. Pouze On může uspokojit naše potřeby, jenom On v nás může uhasit oheň lidské touhy, protože v Něm je štěstí a radost. V Něm nemá nejmenší místo ani tma ani smutek.
Proč nemůžeme často najít to pravé štěstí? Proč někdy věnujeme tolik času a úsilí hledání štěstí a stále ho nenacházíme? Může to být proto, že hledáme tam, kde není zdroj štěstí, hledáme v něčem, co je jenom stínem opravdové lidské radosti.
Říjen je měsícem, ve kterém nám církev připomíná Pannu Marii Růžencovou a skrze ni nás všechny zve k modlitbě svatého růžence. Je to po eucharistii – jak vysvětlila Panna Maria bl. Alánovi – „jeden z největších a skutečných prostředků pro naši spásu, pro obrácení světa a vede k vítězství proti satanovi“. Proto dovolte, abychom si dnes připomněli základní věci o růženci, znovu se povzbudili, přijali modlitbu růžence jako důležitý poklad na cestě k opravdovému štěstí, kterým je sám Bůh.
Začátky svatého růžence se datují do 11. a 12. století. V 15. století tato modlitba převzala naši dnešní podobu. Vítězství nad Turky, dosažené ve znamení růžence 7. října 1571 u Lepanta, dalo růžencové modlitbě novou vzpruhu. Papež Lev XIII. vydal 16 apoštolských spisů o růženci. Byl to také on, kdo předepsal v měsíci říjnu každodenní modlitbu růžence. Také další papežové: Pius XI., Pius XII., Jan XXIII. a Jan Pavel II. vyzývali k modlitbě svatého růžence.
Když sledujeme pozorně dějiny růžence, vidíme hodně různých znamení, kterými Bůh potvrzuje jeho hodnotu a efektivnost. Do těch nejvýznamnějších je třeba zahrnout především zjevení Panny Marie, která v době dvou posledních století mnohokrát přicházela na zem. Většinou měla v rukách růženec. Toto nám dává poznání, že pro Pannu Marii není milejší a drahocennější modlitby, než je modlitba svatého růžence. Maria povzbuzuje k této modlitbě nejenom svou účastí, ale také neústupnými prosbami. Při zjevení ve Fatimě v roce 1917 Panna Maria prosila děti, aby se každý den modlily svatý růženec. Přidala jim rovněž úmysly, na jaké se mají modlit. Mezi nimi prosila o pokoj ve světě, o rychlé ukončení války, o zadostiučinění za hříchy a za obrácení hříšníků. „Modlete se, modlete se hodně“ – prosila Panna Maria. „Čiňte oběť za hříšníky, protože mnoho duší jde k věčnému zatracení a nemají nikoho, kdo by se za ně obětoval a modlil.”
S prosbou o každodenní modlitbu růžence Maria přichází také v Polsku, v Gietřvaldě. „Přeji si, abyste se každodenně modlili růženec.” Ta slova připomínala Matka Boží mnohokrát. Poslední její slova zněla: „ Modlete se růženec horlivě a snažně.” Když se děti v Gietřvaldě obracely na Pannu Marii s různými úmysly, které jim předávali lidé, Maria odkazovala na modlitbu růžence a jejich splnění záviselo vždy na horlivé modlitbě růžence. „Budou nemocní uzdraveni?” – ptala se děvčata Panny Marie v Gietřvaldě. Ona odpovídala: „Modlete se růženec.“ „Budou smutní potěšeni?” Panna Maria odpovídala: „Modlete se růženec.“ „Tam pláče manželka a maminka, protože manžel a tatínek je závislý na alkoholu, kde hledat pomoc?“ „Modlete se růženec.“ „Jsou zavřeny kostely, jsou deportováni kněží.“ Maria řekla: „Modlete se růženec.” Pokud v takových situacích Maria prosila, aby se lidé modlili růženec, znamená to, že je modlitba růžence skutečnou Boží pomocí v každém utrpení, v každé lidské bídě, ve všech těžkostech duše i těla. Důrazně to potvrzují slova sestry Lucie z Fatimy: „V lidském životě není takový problém, který by se nedal rozvázat růžencem.“
A tak jasně vidíme, jak velkou hodnotu a sílu má modlitba svatého růžence. Na základě různých textů církve, zjevení Panny Marie a také lidských zkušeností je možné říct, že:
Za prvé. Růženec je Božím darem daným nám přes Boha skrze Pannu Marii. Bůh nejenom vidí problémy světa, ale také nám dává skutečný lék, který může zachránit svět před Božím trestem. Ano, růženec je mocnou silou před Božím trestem. Člověk skrze svou pýchu, troufalost a neposlušnost zašel tak daleko, že se postavil na místo Boha. V dnešní době sám rozhoduje, co je dobré a co je zlé, kdo má žít a kdo má zemřít, kdy má pracovat a kdy si odpočinout. Tak na sebe člověk přitahuje Boží trest, místo v pekle. Ne Stvořitel, ale sám člověk. Ale Pán Bůh nezůstává k tomu všemu lhostejný, není schopen mlčet. On už křičí, aby ho lidé poslouchali. Proč to dělá? Protože v každém člověku, ve všem, co povolal k životu, vidí sebe, vidí, jak svět a dnešní člověk trpí, proto vychází vstříc, jako otec naproti marnotratnému synovi. Ví, co se děje, a tak nás chce zachránit skrze růženec.
Za druhé. Růženec je modlitba, která nám pomáhá být blízko Boha. Dává nám poznat, co je v životě důležité, říká nám, co má hodnotu, učí nás poznávat skutečný život. Dnešní člověk má v hlavě takový guláš, že už často vůbec neví, co je správné a dobré, a co je špatné a zlé. Sám se často setkávám s takovými situacemi, kdy mě lidé prosí, abych jim řekl, vysvětlil, zda ten skutek je dobrý či špatný, zda je to hřích či naopak. Jako exorcista mohu také říct, že se často setkávám s lidmi, kteří šli do špatných věcí s myšlenkou, že je to dobré. Výsledky jsou teď takové, že už dnes nemohou normálně fungovat, potřebují pomoc kněze, psychiatra či terapii.
Za třetí. Růženec nám dává sílu ve válce s mocnostmi zla. Ano, ten svět zlých duchů opravdu existuje. To není pohádka. Ďábel to není čertík z pohádky „Anděl Páně“. Takový milý, sympatický kamarád. Je to zlý duch, který se postavil proti Pánu Bohu a řekl Mu: „Nebudu ti sloužit.” Je jako řvoucí lev, obchází celý svět a hledá, koho by mohl zhltnout. V první řadě ovlivňuje ty, kteří nějakým způsobem poznali Boha, a teď žijí v hříchu a nic s tím nedělají, přestože mají hodně duchovních možností. Někdo z vás mohl vidět film o Anneliese Michele. Film vypráví o mladé studentce, která byla posedlá několika démony. Když se kněží exorcisté modlili a vyslovili první slova modlitby „Zdrávas Maria“, nemohli to démoni snést. A když exorcisté kladli na tělo dívky růženec, démoni křičeli: „Sejměte z nás ta pouta.“ Tato událost nám dobře ukazuje, jak velkou zbraní na pokoušení zlým duchem je růženec. Sv. Maxmilian Kolbe, když se šel modlit růženec, vždycky volal: „Jdu střelit do ďábla.“ V této modlitbě je opravdová síla a naše záchrana, kterou dostáváme každý den od Boha skrze Pannu Marii.
Za čtvrté. Růženec je školou svatosti. Dává nám poznat svět a život tak, jak ho vidí Bůh. Bůh nás chce nejenom zachránit, ale také si přeje, abychom se každý den stávali opravdovými apoštoly jeho lásky, milosrdenství a odpuštění v dnešním světě. Všude, kdekoliv se Panna Maria zjeví, říká stejná slova: „Modlete se růženec, protože tím způsobem zachráníte svět před hříchem, před Božím trestem.“ Tak mluvila Panna Maria ve Fatimě, v Lurdech, v Gietřvaldě, v Pompejích, v Ravenně v Itálii, v Akitě, v Japonsku, v Cuapě (Nikaragua) a také na dalších místech světa.
Můžeme vůbec k tak naléhavým prosbám Panny Marie zůstat lhostejní?
Můžeme říct, že nás to vůbec nezajímá, že máme už svoje koníčky, záliby a víme, co je pro nás dobré?
Drazí, jaká bude budoucnost světa, naší české země, našich rodin?
Na tuto otázku je jenom jedna odpověď, kterou Panna Maria dala dětem v Polsku v Gietřvaldě: „Modlete se růženec.”
Jaká bude budoucnost, ví jenom Pán Bůh. Ale my ze své strany využijme všechny možnosti, které nám Bůh dává skrze sílu a moc svatého růžence. Modleme se společně i osobně, v rodině, na cestě do práce i z práce, doma i v kostele. Modleme se a také povzbuzujme k modlitbě růžence další. Modleme se srdcem s živou vírou, že Bůh vždycky slyší naši modlitbu, protože máme před Ním nejlepšího přímluvce, a tím je Panna Maria.
Na závěr ještě několik krátkých svědectví o růženci:
Sv. Ludwig Maria Grignon de Montfort, jeden z největších ctitelů Panny Marie v dějinách církve, řekl: „Prosím vás důrazně ve jménu lásky, jakou mám k vám v Ježíši a v Marii, abyste se každodenně modlili růženec, a v okamžiku smrti budete blahoslavit každý den a hodinu, kdy jste mně uvěřili.“
Biskup, který měl vysvětit Jana Marie Vianneye za kněze, měl obavy při rozhodování, zda ho vysvětit, protože farář z Arsu měl problémy se studiem. Na závěr se ho ale biskup zeptal: umíš se modlit růženec? Mám rád tuto modlitbu, řekl Vianey. Když to biskup uslyšel, odpověděl: tak tě vysvětím. Budeš dobrý kněz.
Jeden student university jel vlakem z Dijonu do Paříže. Sedl si vedle chudě oblečeného muže, který se právě modlil růženec. Student mu řekl: Prosím vás, dejte ten růženec pryč, vyhoďte ho z okna. Lepší bude, když si vezmete do ruky knížku na téma víry v Boha a tam se dozvíte, co říká nauka. Starší muž dal mladému studentovi vizitku, na které bylo napsáno: Ludwig Pasteur, člen Francouzské akademie přírodních a lékařských věd. Ludwig Pasteur byl jedním z nejvýznamnějších vědců 19. století, chemik, biolog, lékař a zakladatel bakteriologie a virologie. Je považován za nejvýznamnější postavu v historii medicíny. Každý den se modlil růženec.
Myslím, že už vás nemusím víc přesvědčovat o důležitosti modlitby svatého růžence.
Pokud se nezačneme modlit, nikdy nepoznáme plody této modlitby, a koneckonců nezažijeme ani štěstí, do kterého nás vede Bůh skrze Pannu Marii.
Modlitba růžence je jako cestování po horách. Čím jdeme výš, tím se nám zdá výstup těžší. V růženci je to stejné. Když se začínáme modlit růženec, máme radost, jsme nadšení. Ale pokud se nám má růženec stát každodenní modlitbou, stává se pro nás již obtížnou a těžkou. Může hrozit i to, že buď skončíme s modlitbou, anebo se ji můžeme modlit tak nějak automaticky a bez přemýšlení. Modlitba růžence není jednoduchou modlitbou, ale má svou velkou cenu a kvalitu. Důležitá je vytrvalost v upřímné modlitbě, věrnost modlitbě. A až vyjdeme na vrchol, budeme vidět, že to stálo za to.
Zkoušejme to, nevzdalujme se, ale buďme věrní modlitbě růžence, protože jenom to, co člověka stojí námahu, se v Božích očích stává blahoslavenstvím.