Svatý František z Assisi (1181 nebo 1182–1226) je jednou z nejvýznamnějších postav křesťanských dějin. Jeho životní příběh je svědectvím o hluboké proměně člověka, který se z mladého a bohatého syna obchodníka stal hlasatelem evangelia, chudoby, pokoje a lásky ke všemu stvoření.
Narodil se v italském městě Assisi jako Giovanni di Pietro di Bernardone. Jeho otec byl zámožný obchodník s látkami a matka pocházela z Francie. Otec mu dal přezdívku Francesco („Francouzek“), pod níž vstoupil do dějin. V mládí vedl bezstarostný život, rád se účastnil slavností a snil o rytířské slávě. Když však během vojenského tažení padl do zajetí a později prodělal těžkou nemoc, začal přemýšlet o smyslu života.
Rozhodujícím okamžikem jeho obrácení byla modlitba v polorozpadlém kostelíku sv. Damiána. Podle tradice zde uslyšel Kristův hlas: „Františku, jdi a oprav můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“ Nejprve tato slova pochopil doslovně a začal opravovat zchátralé kostely. Později však poznal, že jeho posláním je obnova celé církve prostřednictvím života podle evangelia.
František se vzdal veškerého majetku, zřekl se dědictví svého otce a začal žít v dobrovolné chudobě. Jeho způsob života přitahoval další následovníky. V roce 1209 získal od papeže Inocence III. souhlas pro nově vznikající společenství, které se stalo základem Řádu menších bratří (františkánů). Františkáni se zavázali k chudobě, jednoduchosti života, modlitbě a službě potřebným.
Velkou úctu měl František ke stvořenému světu. Ve všem viděl odraz Boží dobroty. Proto nazýval slunce, měsíc, vodu, vítr i zvířata svými bratry a sestrami. Odtud pochází jeho známý „Chvalozpěv stvoření“, který patří k nejkrásnějším textům středověké křesťanské literatury. Právě proto je dnes považován za patrona ekologů, ochránců přírody a zvířat.
V roce 1212 se k jeho duchovnímu ideálu připojila také svatá Klára z Assisi, která založila ženskou větev františkánského hnutí, známou jako klarisky. František se rovněž snažil šířit pokoj mezi národy. Během páté křížové výpravy navštívil egyptského sultána al-Kámila, s nímž vedl přátelský dialog o víře.
Na sklonku života se František stále více sjednocoval s Kristovým utrpením. Roku 1224 při modlitbě na hoře La Verna obdržel stigmata – rány odpovídající ranám ukřižovaného Krista. Byl tak prvním světcem v dějinách, u něhož jsou stigmata historicky doložena.
Zemřel večer 3. října 1226 v Porciunkuli u Assisi. Již dva roky po smrti, roku 1228, jej papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. Jeho hrob se nachází v bazilice svatého Františka v Assisi, která je dodnes významným poutním místem.
Odkaz svatého Františka je živý i po osmi stoletích. Jeho důraz na prostotu, pokoru, pokoj, bratrství a úctu ke stvoření oslovuje věřící i nevěřící po celém světě. Mnozí v něm vidí člověka, který dokázal svým životem uskutečnit evangelium mimořádně autentickým způsobem.
Svátek svatého Františka z Assisi se slaví 4. října. Je patronem Itálie, františkánských řádů, ekologů, ochránců přírody a zvířat. Jeho známá modlitba začíná slovy: „Pane, učiň mě nástrojem svého pokoje.“
