DSC_0176 2

Pěší pouť k Božímu milosrdenství v roce 2016 je již za námi

Putování za Božím milosrdenstvím do Slavkovic v roce 2016 je již minulostí. Všechny čtyři proudy, z Prahy, z Fulneku, z Hodonína a nově také z Českých Budějovic, v pořádku dorazily v pátek 15. července 2016 do Slavkovic, aby zde prožily společně modlitbu Korunky k Božímu milosrdenství, mši svatou a večerní setkání. Mnozí poutníci následně adorovali v kostele dlouho do noci, někteří až do ranních hodin. V sobotu 16. července 2016 pak všichni poutníci společně oslavili závěrečnou mši svatou a vydali se na cestu domů.

Všichni_I

Letos se Pěší pouti k Božímu milosrdenství do Slavkovic zúčastnilo 201 poutníků, kteří putovali alespoň jeden den.

V příštím roce se IX. ročník Pěší pouti k Božímu milosrdenství uskuteční v termínu 22. – 29. července 2017.

DSC_0041

Po absolvování Pěší pouti k Božímu milosrdenství nadále pokračujeme v prožívání Svatého roku Božího Milosrdenství, tak jak jej vyhlásil Svatý Otec.

Papež František vyhlásil Svatý rok Božího Milosrdenství, který potrvá od 8. prosince 2015 do 20. listopadu 2016. Petrův nástupce při mši, kde toto jubileum vyhlašoval, rozjímal nad evangeliem o kající hříšnici ve farizejově domě (Lk 7,36-50). V tomto úryvku – řekl – „je kladen důraz na dvě slova: lásku a soud: „Je to láska hříšnice, která se pokořuje před Pánem, a ještě před tím Ježíšova milosrdná láska, která ji vybízí, aby k Němu přistoupila. Pláčem svojí lítosti i radosti omývá Mistrovy nohy a svými vlasy je vděčně utírá. Polibky jsou výrazem jejího čirého citu a vonný olej v hojnosti vylitý dosvědčuje, jak drahocenný je v jejích očích Pán. Každé gesto této ženy vyjadřuje lásku a touhu mít ve svém životě nezlomnou jistotu, že jí bylo odpuštěno. Tato jistota je krásná! A Ježíš jí tuto jistotu dává, přijímá ji a právě jí prokazuje lásku Boží! Láska a odpuštění jsou simultánní. Bůh jí odpouští mnoho, všechno, protože „mnoho milovala“ (srov. Lk 7,47), a ona se Ježíši klaní, protože cítí, že v Něm je milosrdenství a nikoli odsouzení. Cítí, že Ježíš ji chápe laskavě. Ji, která je hříšnicí… Díky Ježíši Bůh její hříchy odstraňuje, nevzpomíná na ně (srov. Iz 43,25). Platí totiž také, že odpouštějící Bůh zapomíná. Boží odpuštění je grandiózní. Začíná tak její nové období, je obrozena láskou k novému životu.

Svatý Otec dále pokračuje: Tato žena se skutečně setkala s Pánem. Mlčky mu otevřela své srdce a s bolestí projevila lítost nad svými hříchy. Svým pláčem se dovolala božské dobroty, aby obdržela odpuštění. Žádný jiný soud nad ní nebude vynesen nežli ten, který přichází od Boha, a tím je soud milosrdenství. V tomto setkání je hlavním činitelem zajisté láska, milosrdenství, které přesahuje spravedlnost.

Na závěr Svatý Otec uzavírá: Farizej Šimon, pán domu, naopak nedovede nalézt cestu lásky. Všechno kalkuluje, všechno promýšlí… Zůstává stát na prahu formality. To je nepěkné, formální láska nic nechápe. Šimon není schopen učinit další krok, aby se setkal s Ježíšem, který mu přináší spásu. Omezil se na to, že Ježíše pozval na oběd, ale doopravdy jej nepřijal. Ve svých myšlenkách se zaobírá pouze spravedlností a proto se mýlí. Jeho soud nad touto ženou jej vzdaluje od pravdy a nedovoluje mu ani pochopit, kdo je jeho hostem. Zastavil se na povrchu, u formálnosti, nebyl schopen zadívat se do srdce. Na Ježíšovo podobenství a Jeho otázku, který služebník bude milovat více, odpovídá korektně: „Mám za to, že ten, komu bylo více odpuštěno.“ A Ježíš neopomene poznamenat: „Správně jsi usoudil“ (Lk 7,43). Jedině když Šimon o lásce takto usuzuje, takto ji chápe, počíná si správně.

DSC_0354